Proč si psát deník

Když začne člověk mluvit o deníku, celá řada lidí se začne tvářit rozpačitě a notná část si myslí, že z psaní deníku prostě vyrostla. Psaní deníku máme zakotvené k pubertálnímu věku, v dospělosti to považujeme za poněkud nevyzrálé. Jenomže ono tomu tak není. Důvodů proč si psát deník je totiž hned několik.

Tvůrčí psaní

Máte spisovatelské ambice? Psaní deníku doporučují i známi autoři a učitelé tvůrčího psaní. Podle nich si tak zajistíte pravidelné psaní, které by ideálně mělo probíhat každý den. Jinak tak jako jinde vám to jednoduše poněkud zatuhne. Psaní deníku vás tedy pomůže udržet rozepsaného. Kromě toho si však můžete utřídit myšlenky, skladbu vět, rozvinete své psaní a naučíte se výstižněji popisovat děje, krajinu, postavy i emoce. Psaní deníku vám umožní se vracet a zamyslet se nad sebou, podívat se, kde děláte chyby. Psaní deníku se věnuje nejeden literát. Neznamená to, že toho musíte napsat celé stohy, bohatě vystačí jedna jediná stránka o čemkoliv (klidně i o ničem).

Psychohygiena

Psaní deníku je duševní očista. Nejvíce k němu inklinují dívky v období puberty, které se stránkám svěřují s přívalem emocí. Inu, puberta je náročná a někdy je obtížné všechny ty dojmy, emoce a pocity rozchodit. Psaním deníku si neuvědoměle pomáhají odlehčit svůj mozek, své tělo od trápení, protože je to jistý způsob vypuštění ze sebe. Jednou je to už na papíru, a i když to nebylo vyřčené je člověku lépe. Jenže i dospělost není jednoduchá. Jsme v presu, máme starosti, štve nás spousta věcí, cítíme se bezbranně, život nám jde jiným směrem, než jsme chtěli, proč si neulehčit prostřednictvím deníku?  Do deníku se píší věci, které nemáme odvahu někomu říct. Mohou to být i jen chvilkové myšlenky, které po napsání způsobí uvolnění a uvědomění, že až tak horké to nebude. A zde asi bude naše skutečná zábrana, proč v dospělosti k deníkům neinklinujeme.

Psaní deníku a cenzura

Máme totiž strach. Strach z odhalení skrytých myšlenek, pocitů, dojmů, přetvářek. V dospělosti jsme mnoha okolnostmi nuceni nebýt upřímní, spontánní, sví a to nás svazuje. Máme kolikrát touhu vykřičet se a deník je skvělou možností, jak to udělat. Konečně můžete říct, co si o svém šéfovi myslíte, co si myslíte o tchýni a jak vás zklamal dárek od muže. Co když ale váš deník padne do rukou, do kterých nepatří? Tento strach způsobí jistou podvědomou autocenzuru toho, co napíšeme. I přesto nikdy nemůžete mít jistotu, že se deník nedostane do nepatřičných rukou. I tak byste jeho psaní však neměli zavrhovat, protože je v konečném výsledku pro vás velkým přínosem. Jeho psaní doporučují i psychologové a psychoterapeuti. Psaní deníku totiž pomáhá utřídit myšlenky a cíle, dokáže nás motivovat, či si uvědomit, co vlastně chceme a jak jsme motivováni (či co třeba chybí a co by nás motivovalo), očišťuje nás, je prostředkem hledání – sebe, toho, co chceme, napomáhá vyrovnat se s vlastními chybami, podporuje kreativitu, rozvíjí myšlení, učí vyjadřovat a formulovat myšlenky a napomáhá rozlišovat priority. Je skvělým místem pro uchování vzpomínek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

6 + 7 =